←Zpět
Marko Pogačnik

Cesty léčení Země
Pokračování ukázky ze strany 178-187:
    Léčení skupinovým zpěvem
Zpěv by neměl by být zakončen, dokud se nerozplynou i poslední disharmonie, což lze považovat za znamení toho, že i silové vzory místa se opět dostaly do harmonie.
    Ačkoli náš zpěv zněl během první doby zkoušení této metody na každém místě jinak - což bylo zřejmě dáno rozdílnými rámcovými podmínkami, znali jsme jen výše popsanou podobu "akupunkturního zpěvu". To se zásadně změnilo, jakmile díky mé dceři Aně započala naše spolupráce s andělem zemské léčby. V poselství ze dne 17. března 1993 nám vylíčil enormní možnosti zpěvu při léčení Země. Dévos nejprve velebil hudbu jako pramen nejčistších, a tím i nejsilnějších energií.
    "Hudební tón vlastní velikou sílu průlomu a umožňuje vstup do sebevíc zablokovaného a utlačovaného místa. Hudba může sloužit k očistě a znovuoživení silových bodů, a také k regeneraci prostoru. Podobně jako jaro, nově oživující síly přírody, nese v sobě hudba tutéž sílu, která působí znovu probuzení života; tak začne např. místo, které bylo destrukcí, zapomněním a podobně ukolébáno k spánku, tímto tónem opět vibrovat, procitne a je aktivováno. Jeho tep začne opět bít, jeho proudy začnou téci.
    Tolik k obecným přednostem léčení hudbou, z nichž nejdůležitější je síla znovuoživení. Působení hudby v prostoru je srovnatelné s průtokem sil čchi (éterická proudění) lidským tělem. Proudí-li hudba tělem krajiny, a vyvolává tak jeho znovuoživení, je krajina natolik posilována, že od určitého okamžiku už tón jako urychlovač nepotřebuje a začne se sama udržovat při životě svými vlastními energiemi. Hudbou se přitom dosáhne překonání nejtěžšího okamžiku nového začátku - bohužel, krajina v důsledku vašeho destrukčního pudu znovuoživení potřebuje. V tom spočívá působení hudby, že svou vysokou vibrační kvalitou může krajinu "přinutit" k novému přijetí své role a svého dechu. Působí jako jistý druh umělého dýchání. Toto působení může být ještě zesíleno vizualizací barev, která zpěv doprovází. Hudební vibrace jsou přitom vibracemi barev doplňovány a nastavovány."
    Po této informaci představil Dévos anděla léčení hudbou jménem Óran, aby společně s ním popsal čtyři různé formy krajinoléčebného zpěvu a podal k nim tento komentář:
    Za prvé se jedná o očistný zpěv. Tato forma zpěvu je používána jako nástroj proměny, je-li nějaké místo zaneseno vibračními odpady, blokováno, odcizeno atd. Zpěv začíná disharmoniemi, přičemž se skupina snaží místo uchopit tam, kde se ono nachází. Každý člen skupiny dává zaznít takovým disharmonickým tónům, které si o to "řeknou".
    Narušené vibrace jsou tak vytaženy ze silových struktur místa, také z vrstev pohřbených v hloubce. Disharmonický "žalozpěv" se postupně harmonizuje, aby narušené vibrace vytažené na světlo denní byly provedeny procesem proměny a aby se mohly vrátit do svých původních vzorů.
    Ve svém komentáři k očistnému zpěvu zdůraznil Dévos nutnost toho, aby se skupina naučila splynout s okolní přírodou, s prostorem a místem. Jen tak mohou zúčastnění vědět, co toto místo potřebuje, a podle toho správně použít své hlasy. Pak mají podle Dévose také andělé a elementární bytosti místa možnost spolupracovat a pomáhat. Proto je třeba získat nejprve pocitový kontakt s místem, a teprve pak začít se zpíváním. Každý by měl přitom působit jak coby individuum, tak i coby součást skupiny. Skupinový duch má přitom přednost, sdělil nám Dévos.
    Óran, anděl léčení hudbou, podtrhl význam disharmonií při očistném zpěvu a kritizoval naši snahu o co nejrychlejší vzájemnou synchronizaci a o "libý" zpěv. Řekl, že přitom jde o homeopatický princip, kdy se stejné ošetřuje stejným. Teprve třením a obrušováním mnoha neuspořádaných hlasů navzájem dochází k žádané očistě. V té míře, v jaké očistný proces postupuje, může docházet k vytváření harmonií. Často jsou nutné i nelibé tóny a intervaly; důležité je, aby nebyly zpívány z radosti z ničení, ale ze soucitu s trpícím místem.
    Při očistném zpěvu se obvykle zpívá v podobě uzavřené skupiny, zatímco u znovuoživovacího zpěvu je nutné rozptýlení účastnic a účastníků v ošetřované oblasti. Přitom jde o proces znovu oživení a vibrační obnovy prostoru parku, zahrady, budovy, lesa atd. Jakmile se každý ze zúčastněných vnitřně spojí s dotyčným prostorem, rozptýlí se skupina v terénu, a každý by si měl přitom intuitivně najít své místo. Jakmile se na toto místo postaví, zvolí si každý podle pocitu určitý tón a začne jej zpívat. Nějakou dobu trvá, než každý své místo "rozmrazí" a než dojde k naladění. Potom může člověk začít zvolený tón obměňovat, a přitom jít až na hranice svých možností - spojení se skupinou jako celkem by se však nemělo přerušit. V každém případě je v této fázi dobré, když je rozsah tónového spektra co možná nejširší, počínaje velmi hlubokými tóny, které danému prostoru pomohou k uzemnění, až k tónům velmi vysokým, které jsou důležité k napojení na kosmické vibrace. Skupina končí celkovou harmonií, při níž se rozezní celý prostor.
    Jako třetí možnost popsali Dévos a Óran zpěv akupunktumí. Při něm jde obvykle o nápravu zablokování určitého akupunkturního bodu, přičemž je třeba velmi přesně vědět, jakou funkci tento bod v rámci dotyčné krajiny zastává. Skupina stojí v soustředných kruzích okolo akupunkturního bodu a cíleně usměrňuje tón v dotyčném bodu do země, podobně jako u akupunkturní jehly. Všichni přitom zpívají tentýž tón, který byl v souladu s úkolem předem vybrán a nacvičen. Tento tón je udržován po delší dobu, dokud není pevně ukotven v zemi. Člověk by měl přitom zpívat "dovnitř do země" a měl by být také na Zemi soustředěn, přičemž je důležité, aby chodidla byla pocitově silně spojena se zemí, a toto spojení aby se rozšířilo na celé tělo.
    Poté co je zpěv nějakou chvíli zaváděn popsaným způsobem do hloubi země, začne se při zachování koncentrace rozšiřovat rozsah tónů směrem k tónům hlubším i vyšším a zpěv se volně obměňuje. Óran doporučuje řadit po sobě tóny podle citu, podobně jako nanáší malíř na plátno vedle sebe různé barvy.
    Čtvrtý způsob skupinového zpěvu má podobu zpívání na linii. Jde přitom o znovuspojení silových drah nebo energetických vztahů mezi sounáležejícími silovými body, které byly z různých důvodů přerušeny. Ke zlomu na silové dráze může např. dojít, jestliže se na jejím průběhu udál ničivý akt. Anebo může přerušení nastat v důsledku stavebně technických opatření. Třetí případ jsem zjistil během prvního krajinoléčebného semináře ve Wendlandu, když nás anděl zemské léčby upozornil na to, že silové dráhy jsou na německo-německé hranici přerušeny pásem "železné opony". Při vyšetřování v terénu mezi městy Wustrow a Salzwedel se ukázalo, že bývalý hraniční systém je i přes své fyzické zrušení energeticky natolik silně otisknut do jemnohmotného krajinného organismu, že pro určité silové dráhy představuje nepřekonatelnou blokádu, ačkoli už měl být dávno pryč. K tomuto neblahému otisknutí došlo v důsledku psychického teroru koncentrovaného generacemi vojáků a policistů podél hranice. Může se však také jednat o vědomou geomantickou instalaci, jak jsem se o ní zmínil v případě Berlínské zdi. Energeticky jí byla jištěna nepřekonatelnost železné opony. Bohužel ale dosud nebyla vědomě zrušena.
    Aby byl zlom na silové dráze přemostěn, lze použít techniku zpívání na linii. K tomu se skupina postaví do řady podél průběhu přerušené linie. První osoba, která tvoří "chvost" řady, by měla stát v toku silové dráhy, tam, kde je dráha ještě v pořádku; celá řada se drží za ruce a postaví se ve směru jejího zjištěného průběhu. Chvost řady začne zpívat tón, který se neustále opakuje a který po citově odpovídá kvalitě bodu, na němž tato osoba stojí. Po krátké chvíli začne další člověk v řadě ladit vlastní tón, následuje třetí, čtvrtý atd. Ti, kteří již začali, pokračují ve zpívání svého tónu, dokud nezačne zpívat i hlava lidského "hada". Poté může zpívající řada začít tóny obměňovat a vytvářet nové harmonie.
    Při vytváření "zpívající linie" by se mělo dbát na to, aby vznikla celková harmonie, a zároveň by zpívající měli svým cítěním ověřovat, jak jsou síly přerušené linie uchopeny a dále neseny na vlnách zpěvu. Anděl léčení hudbou kladl zvláštní důraz na to, aby lidé při zpívání na linii nechtěli pokračovat rychleji, než jak je může síla následovat.